z Perníkové boudy

Buddy

tak se jmenuje náš psí kluk jako buk

Buddy se narodil po dlouhých téměř čtyřech hodinách a dal mamce pořádně zabrat. Vážil 240g a na svět přišel naštěstí hlavičkou. Panička mu musela pomoci při prvním nabumbání a pak už mu to šlo samo a jde i nadále:-)

Badýsek za tři týdny života vyrostl ve statného pejska, se kterým lze jen těžko bojovat o mamčin cecík:-)

Tady se tvářím já nic ja muzikant, ale jsem pěkný divoch
čumáček krásně černá

Od té doby uplynulo hodně vody….

Z Badýska se stal krásný psí kluk s černým čumáčkem a velmi milou povahou.

Panička mi dala už i obojek

Takhle si to užívám na chalupě, chodím čůrat a kakat už na travičku

Takový jsem krasavec a zůstal jsem doma. Pánečci si na mě tak zvykli, že už mě nikomu neprodají. Zase si zvykají na divoké štěňátko, ale taky se mě snaží vychovat:-) Snad se jim to podaří jako u mamky…

Už mi bylo půl roku

Prý jsem divoch, ale když je venku tolik zajímavého… hlavně jiní pejsci a taky si musím svou mamku přeci před ostatními pejsky hlídat. Panička mě trénuje chodit na volno, ale někdy mi to ujede. To se rozběhnu a běžím si jen tak pro radost. Nevím, proč na mě panička křičí a chce, abych rychle přiběhl. Ale prý se už lepším.

V prosinci jsem pánečkům udělal velkou radost na výstavě v Brně. V kategorii štěňat jsem se stal vítězem. Paní rozhodčí jsem se prý moc líbil, byla ke mně moc milá a říkala, že mám krásný kukuč. Prý jsem se hezky předvedl, a já přitom jen s paničkou běžel dokola. Jsem prý velmi nadějný.

Hodně rychle uběhlo několik let. V červnu 2024 mi byly dva roky. Vyrostl ze mne statný pes s krásnou srstí a milou povahou. Zúčastnil jsem se několika výstav, kde jsem vždy uspěl jako výborný. Mám za sebou všechna povinná vyšetření a též jsem byl uchovněn. Ale panička mi nechce krátit mládí, takže žádnou nevěstu zatím nehledáme. Ale letos v létě došlo k zajímavé události. Mamce se narodilo pět mých nevlastních sourozenců…. To byla zábava. Nejdříve jsem nedúvěřivě obcházel okolo, mamka na mě dokonce i občas zavrčela, když se jí zdálo, že jsem se přiblížil příliš blízko. Ale nakonec byla ráda, že jí vypomůžu při hraní a opečovávání psích mimin a později batolat. Obzvlášť jsem si oblíbil malou Cassii. Ta si ke mně mohla dovolit skoro všechno.

Ale všechno někdy končí. Po dvou měsících her pejsci odešli ke svým novým pánečkům a my si s mamkou zase zbyli. Ale přiznám se, že si to docela užívám, ten klid. A myslím, že páníčkové též i když panička,aby ji nikdo neviděl, plakala když se loučila s jednotlivými lumpíky.